Neposeda Uran: planeta se svým chováním vymyká normálu
Uran je pravděpodobně jednou z nejzáhadnějších planet naší Sluneční soustavy. Na rozdíl od jiných nebeských těles se tento ledový obr neotáčí kolem svislé osy, jeho periodický pohyb by se dal spíš přirovnat ke kutálení. Uran navíc obíhá kolem Slunce neuvěřitelných 84 pozemských let.
Vzhledem k neobvyklé orientaci následuje po 42 letech nepřetržitého slunečního svitu na pólech 42 let absolutní tmy. Pro mnohé z těchto jevů dosud neexistují uspokojivá vysvětlení, pouze teorie. Vědcům se však nyní podařilo rozluštit jednu ze záhad, které Uran provázejí.
Jde o magnetosféru planety. Vědci NASA o ní získali poznatky pouze v jediném okamžiku, a to když v těsné blízkosti planety prolétla v roce 1986 sonda Voyager 2. Výsledky měření magnetického pole, které tehdy poslala na naši planetu, zanechaly vědce po několik let bezradné.
Sonda NASA prolétla kolem Uranu v neobvyklou dobu
Zdroj: NASA / JPL Caltech
Tehdy objevené radiační pásy v magnetickém poli planety byly neobvykle silné, zatímco „bublina“ magnetického pole chránící planetu byla výrazně menší, než se očekávalo. Data, získaná před téměř čtyřmi desetiletími, vědci nyní znovu analyzovali.
Podle závěru provedených studií se sonda zřejmě popasovala s magnetickým polem ve velmi neobvyklém čase. Laboratoř NASA uvádí, že anomálie v kosmickém počasí vedla k výraznému stlačení magnetosféry jen několik dní před průletem.
„Sonda pozorovala Uran ve stavu, který se vyskytuje pouze ve čtyřech procentech případů. Jen o několik dní dříve by Voyager 2 objevil zcela jinou magnetosféru,“ vysvětluje Jamie Jasinski, výzkumný pracovník NASA a hlavní autor nové studie.
Magnetosféry planet jsou velmi důležité a například je chrání před ionizovaným plynem – plazmou – který je unášen slunečním větrem. Uvnitř těchto polí se také nacházejí radiační pásy, jako je tomu v případě Země.
Mohlo by vás zajímat
Toto vysvětluje mimořádnou magnetosféru planety
Neobvykle silné radiační pásy Uranu však vědce ohromily. Pro tak silnou radiaci nebyl rozpoznatelný žádný zdroj. Podle nové analýzy dat došlo v této době ke slunečnímu větru, který „stlačil“ magnetosféru planety a zároveň vytlačil plazmu z atmosférického systému.
Toto stlačení pole také změnilo dynamiku, která nakonec vytlačila více elektronů do radiačních pásů, což také vysvětluje jejich dočasnou sílu. Nová analýza nejenže řeší tuto záhadu, ale také zatraktivňuje další výzkum měsíců planety.
Mohlo by vás zajímat
Voyager odhaluje nové záhady: měsíce Uranu mohou být geologicky aktivní
Absence plazmy v magnetickém poli byla v té době považována za známku toho, že pět větších měsíců Uranu nevykazuje žádnou geologickou aktivitu, která by vedla ke vzniku nabitých částic v magnetosféře. Nyní už ani to není jisté, takže měsíce by skutečně mohly být geologicky aktivní.
Zatímco tato záhada byla vyřešena, sonda Voyager nadále pluje vesmírem. Sonda, která byla vyslána v roce 1977, je v současné době od Země vzdálena neuvěřitelných 21 miliard kilometrů.
